Věda vymknutá z kloubů: 10 nejbizarnějších vědeckých studií
Vědci si pro své odborné práce někdy vybírají nečekané náměty. Podívejme se na desítku výzkumů, které i přes svou bizarnost zůstávají solidními vědeckými studiemi
Country hudba zabíjí
Autoři studie: Steven Stack a Jim Gundlach z Wayne State University a Auburn University, 1992
Američtí sociologové Steven Stack a Jim Gundlach se rozhodli prokázat existenci vztahu mezi country hudbou a počtem sebevražd ve velkých městech. Country písně podle nich podporují sebevražedné myšlenky, protože se ve svých textech zabývají problémy, které trápí sebevražedné typy lidí: manželskými hádkami, alkoholem, změnou zaměstnání apod. Analýzy sebevražedného chování ve 49 metropolitních oblastech ukázaly, že čím více country hudby vysílala místní rádia, tím vyšší byl počet sebevražd. Na výsledky přitom neměl vliv počet rozvodů, chudoba ani vlastnění zbraně.
Sex s roboty je nevyhnutelný
Autor studie: Doktorská práce Davida Levyho z University of Maastricht, 2007
„Podle mého odhadu budou kolem roku 2050 ve státě Massachusetts jako v prvním na světě zlegalizovány sňatky s roboty,“ tvrdí britský vědec David Levy, který se zabývá umělou inteligencí. Říká, že trendy v robotice a umělé inteligenci povedou během několika desetiletí k vytvoření robotů, jež se budou vzhledem, chováním, osobností a emocemi natolik podobat člověku, že se do nich lidé zamilují, budou s nimi mít pohlavní styk a dokonce zatouží po sňatku s jedním z nich. „Zpočátku se to může zdát divné, ale jakmile se do časopisů dostanou články typu: Milovala jsem se s robotem a bylo to skvělé!, spousta lidí se nechá strhnout novou módní vlnou. Láska a sex s roboty je zkrátka nevyhnutelná,“ uzavírá svou doktorskou práci David Levy.
I slepicím se líbí hezouni
Autoři studie: S. Ghirlanda, L. Jansson, M. Enquist ze Stockholm University, 2002
Autoři studie zkoumali, jak budou slepice vnímat různé lidské tváře. Naučili je reagovat na průměrně atraktivní tvář ženy či muže a pak sledovali, jestli se reakce slepic změní při nižším nebo vyšším stupni atraktivity obličeje. Stupnice přitažlivosti lidských tváří byla vytvořena podle předchozího průzkumu mezi univerzitními studenty. Ukázalo se, že slepice dávají přednost obličejům, které jsou přitažlivé i pro člověka. Dospěli proto k závěru, že výběr partnera podle zevnějšku je řízen obecnými zákonitostmi nervového systému platícími pro člověka stejně jako pro zvířata.
Taxikáři mají větší mozek
Autor studie: E. A. Maguire z University College London; 1999
Magnetická rezonance mozku londýnských taxikářů ukázala, že tito lidé disponující velkými navigačními zkušenostmi mají některé části mozku vyvinutější než členové kontrolní skupiny. Větší byl u nich zejména hipokampus umístěný ve střední části spánkového laloku. Tato část mozku má na starosti krátkodobou paměť a prostorovou orientaci a u taxikářů se zvětšuje s lety praxe. Studie dokázala, že mozek zdravého dospělého jedince má schopnost se vyvíjet v závislosti na nárocích, jež jsou na něj kladeny.
Nejlepší vtip na světě
Autor studie: Richard Wiseman z British Association for the Advancement of Science; 2001
Doposud nejrozsáhlejší studii zabývající se humorem uskutečnili vědci z Britské asociace pro pokrokové vědy, kteří vyhodnotili dva miliony reakcí internetových uživatelů na 40 000 vtipů pocházejících ze 70 různých zemí. Po roce práce byl zveřejněn nejlepší vtip na světě: Dva muži jsou na lovu v lese, když najednou jeden z nich zkolabuje. Má strnulý pohled a zdá se, že nedýchá. Druhý lovec hned vytáhne mobil a vytočí číslo rychlé lékařské pomoci. „Můj kamarád je mrtvý, co mám dělat?“ říká rozrušeně operátorce. Ta odpoví konejšivým tónem: „Uklidněte se, pomůžu vám. Nejprve se ujistěte, že je skutečně mrtvý.“ Na druhém konci telefonu je ticho, pak se ozve výstřel. Lovec řekne do sluchátka: „Hotovo, co mám udělat teď?“
Na děti a psy mluvíme podobně
Autor studie: Robert W. Mitchell z Kentucky University; 1999
Psychologa Roberta Mitchella zajímalo, zda lidé mluví stejným způsobem na děti a na své domácí mazlíčky. Když analyzoval způsob komunikace s těmito dvěma skupinami, zjistil, že vykazují mnohé podobné znaky, ale i některé rozdíly. K oběma skupinám mluví lidé vysokým hlasem, opakují slova, a to v jejich gramaticky správné formě, a často používají slovesa v přítomném čase. V komunikaci se psy se však častěji vyskytují kratší věty a příkazy, kdežto na děti hovoříme v delších větách a zahrnujeme je množstvím otázek.
Manželé jsou si fyzicky podobní
Autor studie: Robert Zajonc z University of Michigan; 2010
Celkem 110 účastníků studie mělo za úkol dát do páru fotografie novomanželů a snímky pořízené 25 let po svatbě. Určit správně jednotlivé páry se jim dařilo mnohem lépe u manželů, kteří spolu již dlouho žijí. Podle psychologa Roberta Zajonce, který výzkum prováděl, může vysvětlení spočívat buď ve stravě a životním prostředí, které manželé sdílejí, v tendenci lidí vybírat si partnera, jenž bude časem vypadat podobně jako oni sami, nebo v prosté empatii vedoucí k napodobování výrazu tváře životního partnera. Zajímavé bylo, že čím šťastněji se manželé ve svém vztahu cítili, tím více si byli podobní.
Smích při lechtání je vrozený
Autor studie: Clarence Leuba z Ohio University; 1933
Psycholog Clarence Leuba se rozhodl přijít na kloub tomu, zda je člověk naprogramován smát se, když ho někdo lechtá, nebo se tomuto chování naučí od ostatních. K experimentu mu posloužily jeho vlastní děti. Když se narodily, lechtal je s maskou na obličeji, aby nemohly sledovat jeho mimiku. Po dobu sedmi měsíců nikomu jinému nedovolil, aby děti lechtal. Ukázalo se však, že smích při lechtání musí být vrozený, protože děti se smály samy od sebe, a to zvláště tehdy, když je začal lechtat náhle a bez varování.
Muži jsou vtipnější než ženy
Autor studie: Sam Shuster z Norfolk and Norwich University Hospital; 2007
Když vědci porovnávali, zda jsou vtipnější muži či ženy, přišli na to, že původcem humoru je vlastně mužská agresivita způsobená pohlavním hormonem testosteronem. Jelikož tohoto hormonu mají mnohem více muži, jsou také vtipnější. V rámci experimentu se profesor Sam Shuster rozjel na jednokolce ulicemi města a jeho spolupracovníci zatím pozorovali reakce 400 diváků sledujících profesorovu krasojízdu. Oproti hrstce žen mělo celých 75 % mužských diváků sarkastické poznámky a obzvlášť agresivně vtipkovali mladí muži. Ženy sledující profesorův výkon pronášely spíše povzbuzující a pochvalné komentáře, které nebyly nijak vtipné. Vědci se domnívají, že za mužským vtipkováním stojí strach ze ztráty pozornosti žen, které se v dané chvíli soustředí na jejich „soka“ jedoucího na jednokolce.
Délka chodidla má vliv na délku pohlavního orgánu
Autor studie: Jyoti Shah z University College London; 2002
U 104 dobrovolníků měřil tým britských vědců délku chodidla a porovnával ji s délkou jejich pohlavního orgánu v klidovém stavu, jen lehce nataženém (průměrná délka činila 13 cm). Výsledky analýzy vyvrátily dlouho tradovanou pověru, že délka chodidla má vztah k velikosti mužského přirození. Ta není ovlivněna ani tělesnými znaky, jako je výška, váha či poměr pasu k bokům, ale podle jiné studie provedené řeckými vědci na 52 mužích ve věku od 19 do 38 let prokazatelně koreluje s délkou ukázováčku. Tento fakt byl prokázán i další studií, které se zúčastnilo celkem 1 500 mužů.
