reklama

Buňky vystresovaných myší nečekaně úspěšně léčí depresi

reklama
30.1.2015 – Stanislav Mihulka
Chcete zlepšit náladu myším? Dejte jim injekci buněk adaptivní imunity jejich depresivních kolegů. Nečekaný objev by mohl vést k nové léčbě depresí
Krevní destičky, červené krvinky i bílé krvinky, včetně fagocytů a lymfocytů

Co tě nezabije, to tě posílí. Tohle okřídlené přísloví se velice hodí na nečekaný objev v ostře sledované oblasti léčby depresí, které jsou morem moderní civilizace. Ukázalo se totiž, že když myši dostanou koktejl imunitních buněk deprimovaných myší, tak jim to zjevně zvedne náladu.

Už delší dobu víme, že dlouhodobý stres velmi nepříznivě postihuje imunitní systém. Je to vlastně jako začarovaný kruh. Kvůli mizerné náladě jsme zranitelní vůči nemocem a když jsme nemocní, tak nám to náladu určitě nevylepší. Většina odborníků přitom hledá kořeny vztahu mezi náladou a imunitou v nespecifické, vrozené imunitě. Ta představuje první linii obrany vůči infekci a podílejí se na ní především fagocyty – odvážné bílé krvinky, které jako tanky útočí na pronikající mizery a požírají je.

Imunita hromadného ničení

Miles Herkenham z amerického Národního institutu zdraví (NIH) v Bethesdě, Maryland vedl tým, který byl zvědavý, jestli se s náladou nějak blíž nesouvisí i specifiká, adaptivní imunita. Tu mají na starost jiné bílé krvinky, hlavně T a B lymfocyty. Adaptivní imunita vstupuje do hry až ve chvíli, kdy doopravdy propukne infekce. Lymfocyty rozpoznávají útočníky podle antigenů a nasazují proti nim jako zbraně hromadného ničení protilátky.

Vědci si pořídili agresivní myš, kterou vpustili do chovného boxu k normálním, slušným myšákům. Zlou myš nechali, aby nebohé samečky dva týdny terorizovala. Myšáci na tom pak byli na první pohled špatně, krčili se v koutech a nejevili zájem o samičí pach. Herkenham a spol. jim odebrali buňky adaptivní imunity, tedy lymfocyty a vpíchli je do dalších myší, připravených tak, že dotyčné buňky postrádaly. Výsledkem bylo, že tyto myši získali adaptivní imunitu od svých depresivních kolegů. 

Buňky depresivních myší jako antidepresivum

Herkenham se přiznal, že nic moc nečekal, tak maximálně, že myši se s imunitními buňkami trýzněných myší také stanou depresivními. Jenže to bylo úplně naopak. Injekce buněk depresivních myší fungovala jako účinné antidepresivum. Myšáci po injekcích byli oproti podobným myšákům, kteří injekce nedostali, nápadně zvědavější, trávili více času průzkumem okolí a také se více zajímali o pach samic.

Vědci zatím netuší, jak to vlastně funguje. Imunita je nesmírně složitá záležitost a v podobných případech je na místě obezřetnost. Zní to ale každopádně slibně. Teď přijde na řadu intenzivní výzkum, který ukáže, jestli bude časem možné léčit deprese naprogramováním adaptivní imunity.

Foto, ilustrace: 
Bruce Wetzel & Harry Schaefer, Wikimedia Commons
Zdroj: 
NewScientist, Journal of Neuroscience